Teprve 5. září přišla za mnou Velingerová s tím. že nemluvila pravdu, že ve skutečnosti je Otilie od minulého pátku pryč." Během výslechu ještě Němečková ukáže společné foto všech tří sester z vycházky ve Stromovce a řekne dále, že jí Otilie vyprávěla o jakémsi starším rotmistrovi. který jí nabídl sňatek. Bydlí údajně někde v Nuslích, je vysoké postavy, příjemného vzhledu, má mnoho zlatých zubů a plná prsa vyznamenání".
Tolik nejzajímavější řádky z policejních protokolů. Zítřejší tisk ještě přinese informaci, že obě sestry při spatření děsivých pozůstatků mrtvé byly bolestně vyrušeny a plakaly. Tím lze výčet událostí dne 6. září 1933 ukončit. Pokud by se ovšem náš příběh odvíjel jako film, mohli bychom si v podobě epilogu dopřát detailní záběr na zlotřilou ruku, která tentýž den vhazuje do poštovní schránky dopis.
Je adresován Policejnímu ředitelství v Praze I. Bartolomějská úl. č. 4. Dopis, psaný tiskacími písmeny, začíná těmito slovy: „Prosím za laskavé prominutí. že jsem svým třetím zločinem uvedl celý policejní aparát do pohybu. Vraždil jsem z touhy po lidské krvi, ne pro peníze. Mám božský pocit, spatřil jsem člověka krváceti! Nenamáhejte se po mně pátrati!!! Unikám spravedlnosti už roky. jsem příliš opatrný. Děvče, které jsem zabil, bylo prostitutkou..." Podpisy jsou dva. První vznikl otiskem razítka: FANTOM ULICE, vraždící z touhy po krvi. Druhý, napsaný černým inkoustem: Karel Wodowary.
Hned další dopis je podepsán Fantom ulice, který kráčí stínem života. podsvětím lidstva. Už to samo, nehledě na další věty, působí jako výplod duševně nemocného grafomana.
Nicméně věta „Děvče, které jsem zabil, bylo prostitutkou" policii přímo nabudí! Vždyť dva dny po tom, co byla veřejnost seznámena s podobou neztotožněné mrtvoly, píše kdosi, že zavražděná patřila k provozovatelkám nejstaršího řemesla. Přitom v době. kdy Fantom psal SVŮJ dopis, tedy nejpozději 6. září. nikdo - ani policie - o profesi mrtvé ženy nevěděl.
Teprve navečer podepsaly Zuzana Vranská a Marie Němečková svou výpověď a to ještě, logicky. hovořily o Otýlii z té lepší stránky.
Takže brzy přijdou na řadu i noční hotýlky. Zaprotokolovaná výpověď truhlářského dělníka Josefa Khona je svým způsobem modelová: Vranskou zná, několikrát s ní tancoval, obecně se jí přezdívalo Slováčka.
27. srpna s ní trdloval u Macešků, v noci ji doprovázel. Protože se bála kvůli bytné domů, navrhl jí ze žertu, aby se s ním šla vyspat. Ona se toho hned chytila, a tak šli do hotelu U krále Jiřího.
V závěru protokolu Khon vypovídá: „Za soulož jsem jí nic nedal, jen ráno, když jsem před šestou odcházel, žádala mé o dvě koruny na snídani. Ty jsem jí dal. Od té doby jsem ji neviděl."
Takže z Fantomovy strany nemusí jít o bluf. ale naopak o velmi dobrou informovanost!
Muž který si říká Karel Wodowary, se o vraždě rozepisuje: „Vlákal jsem jí do svého bytu, kde jsem jí zavraždil. Tělo její jsem dle obrazu kostry rozřezal a uložil do kufrů. které jsem sám odvezl na nádraží. Cestou jsem potkal v Dělnické třídě známou, která mně pomáhala tlačiti vozík, při čemž se tázala, co v kufrech vezu. Odpověděl jsem. že staré šatstvo."
Vlevo od podpisu je náčrtek místa vraždy s označením městské čtvrti, totiž Prahy Vil, pod kterou v roce 1933 spadaly Holešovice a Bubny. kudy vedla a dodnes vede Dělnická ulice. Informaci o doprovázející známé, ať už byl pisatel vrah či pouhý vtipálek, považuji za falešnou.
Skutečný pachatel musel předpokládat, že policie obsah dopisu v příhodné chvíli zveřejni - taková svědkyně by pak pro něj znamenala obrovské nebezpečí! Podobné vzkazy poslal policii Fantom celkem tři. Poté, co se v denících (a samozřejmé jejich odpoledních či večerních zvláštních vydáních) objevily obšírně šťavnaté zprávy o postupu policejního vyšetřování nebo komentáře novinářů, pátrajících na vlastni pěst, Fantom s nimi prostřednictvím dalších dopisů horlivě polemizoval.
Jeden z dopisů donesl - pokud neposlal nastrčeného člověka - do redakční schránky Poledních listů osobně: „Ctěná redakce! Píši-li vám druhý dopis, nečiním tak z nějaké touhy po chybné popularitě, nýbrž chci veřejnosti vysvětliti, z jakých pohnutek jsem spáchal vraždu na Otýlii Vranské a Janotové (jméno prostitutky, zavražděné v roce 1929, o kauze bude ještě v této kapitole notná zmínka).
Nevraždil jsem pro peníze, ale ze msty. Bylo mně lhostejné, že připravuji „nevinné" ženy o život, stačil mně pouze fakt, že Janotovou a Vranskou jsem nalezl v noci na ulici, jak .shánějí. Z takových žen se rekrutovala i ta, která mně zničila život..."
Fantom ulice se ve svých psaních přiznává k pohnutkám, jež ho vedly k vraždám prostitutek. V roce 1921 údajně poznal ženu, která se měla státi jeho vyvolenou. Jenomže snoubenka mu nasadila parohy a zkázu dokonalo Fantomovo odhalení, že byla kdysi prostitutkou. (Shocking! říkají Angličané. Zdá se, jako by Karel Wodowary opisoval u Dumase a jeho Tří mušketýrů, dodávám já. Pamatujete se na Athosovu Mylady?)
A tak Fantom prodal podnik po rodičích a za stržené peníze odjel žít do ciziny. Prašulky časem utratil a musel si najít práci. Rmutné vzpomínky však byly stále příliš živé, a tak údajně hledal zapomnění - v letech 1925 až 1928 - v cizinecké legii. V devětadvacátém se vrátil přes Španělsko do ČSR, ale myšlenka na pomstu ho neopustila: „Nemá-li zločinec právo na život - svobodu, nemá ho ani neužitečný tvor, jako je prostitutka. Jest to specielně můj názor. První příležitost naskytla se mně 16.VII.1929. Kolem dvanácté hodiny mé oslovila dotyčná Jandová „ Fešáčku. šel se mnou!“ Šel jsem s ní do mého bytu, kde jsem ji zavraždil a nákladním autem odvezl do okolí Všenor. Stopy jsem tehdy zahladil důkladné.
Provedením vražd byl jsem jaksi uspokojen, že jsem se pomstil ženám druhu M. která mně zničila život. Unikám spravedlnosti po čtyři roky. ale možné jest, že až mé život úplně omrzí, že se odsoudím sám. spácháním sebevraždy. Nemohu snésti to stálé duševní napěti, nebo se sám policii přihlásím. Život ztrácí pro mne pomalu ceny. Jest mi už čtyřicet let, nemohu od života ničeho očekávati, jest mně tedy lhostejné: žít či nežít!!"
Policejní složky pátrají po totožnosti Fantoma všemi směry, především podle údajů tajemným Karlem X.Y. (jak další dopisy signuje) poskytnutých. Prověřují se žádosti o pasy, zjišťuje se, zdali některý čs. občan v roce 1928-29 nežádal ve Francii nebo Španělsku o prodloužení platnosti pasu, případně o finanční výpomoc na cestu domů.